Můj příběh o tom, jak jsem cítil Boha v srdci a jak jsem zjistil, že to vlastně žádný bůh není.: Začnu od začátku – začal jsem věřit ve svých 17, a to na základě jediného impulsu. Tehdy jsem se zamiloval do jedné holky, to je ale irelevantní. Důležité je, ze ona byla křesťanka, a já chtěl vědět proč v to věří. Tak jsem si vzal doma Bibli, a když jsem si ji četl, tak se mi to najednou zalíbilo, řekl jsem si něco jako: “chci uvěřit” a najednou jsem pocítil takový zvláštní pocit v srdci – a to byl ten impuls. Byl jsem tehdy 100% přesvědčen, ze je to Bůh, respektive Duch Svatý, kterého na mě Bůh seslal. Ten pocit jsem cítil v podstatě vždy když jsem se modlil. Naprosto jsem v to věřil po 4 roky. Jenže po tom, co jsem začal trpět na hrozné deprese, jsem si začal klást otázky ohledně života a jeho smyslu, ale i víry. Najednou mě napadlo, např.: proč ten pocit moc necítím, když se před modlitbou osprchuji? Nebo někdy úplně bez jakýchkoli příčin jsem to také necítil při modlitbě, i když se to moc často nestávalo, a jindy jsem to zase cítil třeba v práci, také bez jakékoli příčiny. Takže jsem jednoho dne “podlehl pokušení” a ten pocit jsem vyzkoušel. Řekl jsem si, že přece nebudu cítit Ducha Svatého, pokud budu myslet na něco nemravného. Jenže já “ho” cítil. Tak jsem tedy zkusil něco rouhačského. Zase jsem “ho” cítil. Nakonec jsem zjistil, že ten pocit dokážu téměř dokonale ovládat a je úplně jedno jestli věřím či ne, nebo na co v tu chvíli myslím. Ten pocit si dokážu navodit téměř kdykoliv. Došlo mi, že Bůh za tím rozhodně nestojí, protože on se jistě nenechá ovládat atd. Došel jsem tedy k závěru, že Boha neznám, nevím či je nebo není, a vlastně jsem s ním nikdy nepřišel do kontaktu, i když jsem si to myslel. Protože to, co jsem zažil když jsem uvěřil, tedy to, co stvořilo mou víru, není tím, za co se to vydává. Je to lež.

Stejně jako tento „pocit Ducha Svatého v srdci“ v příběhu, je lží prakticky každý podobný duchovní zážitek. Ať se jedná o to, že vás myšlenka na Boha dojme a vy se rozbrečíte, nebo nějaká sluchová nebo vizuální halucinace, zážitky blízké smrti (zářící postava, tunel apod.) – vše je to ze stejného šuplíku. Jde o přirozené (leč málo frekventované) věci, které se dějí ve vašem mozku, na základě vlivu podvědomí a různé emotivní chemie která přesáhne do dalšího vjemu. Tyto „duchovní“ charismatické zážitky se vyskytují a vyskytovaly v lidstvu od jeho počátku ve všech náboženstvích, od starých Řeků, buddhistů, hinduistů, pohanů až po křesťany. Spoustu těchto zážitků zažívají i duševně nemocní lidé a lidé pod vlivem drog, kdežto zážitky „blízké smrti“ pak zažívají piloti, když omdlévají při přetížení, nebo zasypaní horníci a další, kteří však na pokraji smrti rozhodně nejsou. Mozek a podvědomí umí s člověkem dělat hotová kouzla, aniž by si to dotyčný vůbec uvědomil (viz video „Derren Brown – Křesťanství“ kde manipulátor Brown dokáže vyvolat charismatické „duchovní“ zážitky v lidech a konvertovat je na víru, vše pomocí psychické manipulace).


Posted by palce křesťanství