Křesťané věří, že je Ježíš v soudný den vzkřísí i s tělem a odvede je do ráje. Podívejme se spolu, proč je to blbost.

Einstein objevil, že hmota je energie. Naše buňky se skládají z bílkovin, ty z prvků, ty z atomů, ty z kvarků a ty z něčeho dalšího co ještě neznáme. Ve skutečnosti jsme pouze obláčky energie, které drží pohromadě díky elektromagnetickým vazbám a vytváří značně nedokonalý biologický stroj – tělo. Toto tělo se každou minutou, každou vteřinou mění. Mění se obsah vašich střev, mění se vaše tělesné tekutiny, mění se vaše symbiotické bakterie, odumírají vám buňky v orgánech, odumírá vaše kůže a vaše buňky jsou nahrazovány novými buňkami z externích zdrojů – potravy, vznikají a zanikají neuronová spojení ve vašem mozku, všechno ve vás stárne a atomy z vašeho těla jsou vylučovány (nebo doslova odpadávají) a jsou nahrazovány atomy které původně vaší součástí nebyly. A to není všechno, vaše mysl NENÍ ta stejná mysl jako byla před minutou. Sice máte pocit kontinuity, protože změna není výrazná a vaše tělo má vzpomínky (které ale uvadají), ale jste už někým jiným (tím se dostávám k neexistenci a iluzornosti vlastního „JÁ“ což je součást buddhismu { http://uvoddobuddhismu.wordpress.com/ }, ale nechme filosofii stranou a věnujme se faktům vyvracejícím křesťanská dogmata), máte jiné myšlenky, jinou náladu, jiné vzpomínky, jiné neurony a vše vás to pomalu mění. Za minutu to nepoznáte, ale po 20ti letech? Jste někdo dost jiný – ve všem – od atomů po obsah vaší mysli. Jak jsem řekl, jsme pouze obláčky energie, které se navíc neustále drobně ale vytrvale mění a mísí a vyměňují se s naším okolím. Takže jak může Bůh někoho vzkřísit? To nás vzkřísí ve stavu kdy jsme umřeli? Jako seschlé, nemocné důchodce s napůl mrtvým mozkem a pokročilou stařeckou demencí? Takoví jsme byli v okamžiku smrti a vše to byla legitimní součást našeho těla na konci života. Nebo nás vzkřísí jako mladé? Ale mladý člověk toho moc společného nemá s tím, kým se stane na konci života a to ani fyzicky ani psychicky. Jako staří jsme ve všech stránkách značně odlišní, než jací jsme byli před 50ti lety. Bůh prostě nemůže určit jeden okamžik (tělesný stav) ze života, který nás bude reprezentovat, protože by musel zahodit vývoj, kterým jsme potom prošli. Člověk, kterým jsem byl před 10ti lety, má se mnou z fyzického hlediska společné doslova pouze jméno a několik málo atomů, které se ještě nevyměnily. A z hlediska mozku a mysli má se mnou společné snad trochu podobnou povahu, pár názorů a několik vzpomínek. Nějaké trvalé „JÁ“ neexistuje, dokonce ani „JÁ“ trvající minutu neexistuje.  Existujeme právě a pouze v tomto okamžiku. To co tady sedělo před minutou a četlo si tento článek není tím „JÁ“ které si to čte právě teď (ale bylo mu velmi, velmi podobné) a to, co si to bude číst za minutu, už zase nebude současné „JÁ“. A to není všechno. Teď si vezměte, že tento problém, který jsem popsal, neexistuje a Bůh někoho fyzicky vzkřísit může. Tak si vezměte situaci, že člověk žije, pak umře, pak se rozpadne v prach, z prachu se stane hlína, z hlíny se stane obilí, z obilí chleba a z chleba se stane pár buněk srdce nějakého jiného člověka. Jak to Bůh udělá, když jeden atom tvořil v průběhu času mnoho lidí? Křesťané řeknou, že to nechají na Bohu a řešit to nebudou. Ale pak mi nikdo nemůže tvrdit, že to má nějakou logiku, nebo že se nad tím někdo vůbec zamyslel. A toto platí prakticky o celém křesťanství. Blbost nad blbost v rozporu s vědou a rozumem, ale jak křesťané říkají: „neřeš to a věř“, nebo v horším případě: „rozumové pochyby jsou od Satana“.


Posted by palce křesťanství